Tony Stark je prototyp výstředního génia a boháče, který má v životě vše, nač si vzpomene. Zato zodpovědnosti se mu poněkud nedostává. Militantní, užvaněný bastard, rozmazlený fracek a nedostižný konstruktér zbraní si nikdy nepoložil otázku, jestli to, co dělá, může mít i nějaké jiné následky než luxusní vilu, titulní stránky magazínů a dobře stavěné novinářky pod duchnou. Tedy až do doby, než se v Afghánistánu ocitne na špatné straně kvérů s logem Stark Industries. A tak se kdesi v jeskyních afghánských hor zrodí ocelové monstrum a nový Tony, pro kterého svět není černobílý a každý meč má dvě ostří...

Iron Man je další komiksový superhrdina do sbírky, a pokud se ptáte, co přináší z tohoto hlediska nového do sbírky vší té nadpřirozeně disponované havěti, nutno šalamounsky konstatovat – nic i dost. Nic z toho hlediska, že jeho příběh je tím nejošuntělejším klišé o zmoudření a zradě, navíc v tomto konkrétním případě zpracovaným v ne úplně přesvědčivém scénáři. Zápletka je vystavěna poněkud fádně a bez nápadu, zvrat je velmi očekávaný a gradace hodně pozvolná. I jeho realizace nepřináší nic nového – po technické stránce představuje „Železný muž“ sice úhledně, avšak velice konvenčně natočený i ozvučený akčňák. Jon Favreau rozhodně nepatří mezi střihouny ráže Chrise Nolana a do světa Iron Mana nevnáší žádnou zásadní vizi či poetiku. Nutno říct, že si ale železňák vystačí i bez skvělého režiséra a alespoň lehce extravagantní technické složky...

Má totiž jeden zásadní trumf a tím je Robert Downey Jr.. S trochou nadsázky, vše, co „Iron Man“ přináší světu nového, je hrdina. Narozdíl od všech těch prozřetelností či náhodou políbených gerojů je Tony Stark absolutní prototyp „self-made mana“, který do své masky nepřináší víc než svůj konstruktérský talent a třaskavý egoismus. Pod ní zůstává neodolatelným hrdinským diletantem, rozmazleným dětinským frajírkem a pohotovým cynikem, který v určité chvíli přijme zodpovědnost za své předchozí hříchy. Tony je všechno, co na hrdinech tolik milujeme. Chyb má jako blech, poněkud se v té svojí nové roli nemotorně motá, ale pod elektromagnetem v hrudi bije srdce ze zlata. Není to neprůstřelný ocelový tvrďák, ale člověk z masa a kostí, který jakýkoli super-status neustále shazuje svojí lidskou nedokonalostí. Narozdíl od konkurence je Iron Man výrazně chytlavější postava, když na sobě nemá masku a nekoná dobro. S ní na tváři se, chtě nechtě, vracíme do předchozího odstavce.

Kdykoli se na plátně motá Downey Jr. v rouše lidském, navíc doprovázen neodolatelnou americkou verzí bondovské Moneypenny v podání Gwynneth Paltrow, či kozlího záporáka v překvapivém provedení Jeffa Bridgese, nemá film takřka vady. Tedy, pokud nepočítám velmi jalová pacifistická poselství... nicméně myšlenková hloubka nalezne ve špektáklu ráže „Iron Mana“ sotva nějaké uplatnění. Pokud se však ocelový muž pustí do akce, stává se Favreaův film poněkud prostřední zábavou, jejíž akční scény nepřinášejí nic než velkou hromadu šrotu a stylistická cvičení v explozích všeho možného. Dokonce bych si závěrečný souboj golema s golemkem dovolil označit za jedno z nejslabších míst, protože právě zde se nejcitelněji vytrácí klíčová složka – nadhled. I s touto poskvrnou však Tony Stark opouští film jako jasný vítěz, protože sotva lze zapomenout všechny ty báječné fórky a radostný pocit ze sledování herce, který z hromady hi-tech šrotu vytvořil šaramantního a nezapomenutelného pacholka. Doufám, jeho další dobrodružství se odehraje ve filmu, který mu zvládne zdatně sekundovat všemi prostředky a ne za ním trochu odevzdaně povlávat.

Profil na ČSFD (české recenze) / Profil na IMDb / US recenze